OK

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Více informací

0 Kč

Nobelovka

Dělám dětem palačinky. Seděj se mnou v kuchyni a okamžitě sežerou cokoliv, co vyklopím z pánve na talíř. Matti se cpe, až má boule za ušima. Po kulatým plátku roztírá kila marmelády. Je roztomilej.

Tati dělej, nestíháš, hlásí Amy.

Měli bysme taky nechat strejdovi Fynnovi, rozumuje Matti, ruce upatlaný.

Jsem překvapenej. Kde na to zas přišel? Pak si vzpomínám, že jednou byli u nás s Ingrid a že mu chutnaly.

Strejda nemá čas,“ houkám od plotny za Mattim, kterej právě prošel na balkon.

Heeeeej, pojď k nááááám, slyším ho ječet přes celou ulici.

Než ho stihnu okřiknout, je zpátky uvnitř a skáče kolem mě, jak pošahanej.

Má čas, už jde!

Než mi docvakne, co se vlastně děje, drnčí domovní zvonek. Matti se řítí otevřít a nezavře pusu. V kuchyni se zjevuje Fynn.

Prej děláš palačinky, usmívá se.

Čumím jako puk. Z Mattiho na Fynna a zpátky. Jak se tomu klukovi mohlo povést ho takhle odchytit? A jaktože fakt přišel?

Fajn, ale jez rychle nebo ti to divá zvěř zblajzne.

Jenže divou zvěř už palačinky nezajímaj. Jsou nacpaný a mizej k tabletům. Musím na ně za chvíli vlítnout a zkontrolovat věci do školy.

Hm, jsou fakt dobrý, culí se na mě Fynn.

Jdu ke stolu, hladím ho po vlasech a nakláním se pro pusu. Najednou mám pocit, že je to takhle odjakživa. Já, on, děti. Zalejvá mě teplo. Jak by to byl krásnej život! Fynn mě ze židle plácá a hladí po zadku. Roztejkám se jako kus másla na pánvičce a jen co přinesu další porci, dál se líbáme u stolu. Nevím, koho to napadlo zařídit, že pusa od chlapa je tak fantastická záležitost. Měli by mu dát nobelovku. Nemám dost a chci ještě. Fynn je něžnej a asi pěkně nadrženej. Jenže mě teď sex vůbec nezajímá. Chci se mazlit, choulit v jeho náruči, objímat jeho silný tělo a hladit ho. Chci se na něj přitisknout a ani na cenťák se už nevzdálit. Chci se koupat v jeho teple a opíjet vůní jeho dechu. Chci plout v barvě jeho očí, šimrat chlupatý břicho a cejtit, že on chce to samý.

Ahoj, zní ode dveří.

Trhám sebou. Tělem projíždí šok. Odskakuju od Fynna. Můj zděšenej pohled teď míří na Karin.

Dělám palačinky, snažím se tvářit co nejnormálnějc. Viděla něco? 

Jo? A že na mě žádná nezbyla, zkoumá nás zkušeným pohledem.

Tak ti o nich budu aspoň vyprávět, snaží se Fynn zavtipkovat, ale vidím, že je taky tuhej hrůzou. Pomalu se zvedá a na odchodu mě plácá po rameni.

Tak čau v kině.

V jakým kině?

No jak jinak, ksichtí se Karin, že mě vůbec ještě překvapuje, že jsi na to zase zapomněl.

Jak jsem mohl zapomenout něco, o čem slyším poprvé?

Jdeme do kina, miláčku, pitvoří se Fynn a za toho ironickýho miláčka bych mu teď nejradši jednu fláknul.       

A na co? děsím se dopředu odpovědi. To je určitě zase akce ženskejch.

Adam a Evelyn, konstatuje Karin, je to od Goldsteina. Mají jet na dovolenou, ale on jí zahýbá.

Střetáváme se s Fynnem pohledem.

Nemůžem jít aspoň na Robina Hooda?“ snažím se protestovat.

Na toho si jděte s dětma, kategoricky rozhoduje Karin. 

 

Kuratela dozorkyň

Kino. Jedna z akcí v kategorii nutný zlo. Slouží k utužení přátelství v rámci naší čtyřky. Jako základ k jinejm akcím, kde jsme jenom já s Fynnem, na kterejch se utužuje úplně něco jinýho. V týhle kategorii jsou všechny ty společný večeře, večírky, oslavy a taky kultura. Teď aktuálně kino. S nějakou další politicky angažovanou slátaninou na téma vztah mezi Ossis a život za železnou oponou, jakejch se za poslední roky natočilo tucty. Připravuju se na vydatnej spánek, kterýmu se po boku Karin hodlám oddat.

Já tady blbě vidím, zvedá se těsně před začátkem Ingrid a postrkuje Fynna, aby se s ní vyměnil.

Tady přece uvidíš úplně stejně, zvedá se Fynn neochotně, ale v konfrontaci s jejím pohledem brzo kapituluje. Usedá vedle mě, což mě připravuje o klid. Cejtím jeho vůni, teplo a mužský fluidum. Moje radary jsou vyštelovaný na nejvyšší stupeň pohotovosti. Fynn to registruje a je z toho nervózní. Energie, která mezi náma probíjí, musí bejt vidět, v sále by neměli vůbec zhasínat.

Je tma, film začíná. Nedávám to ani tři minuty a přejíždím Fynnovi na opěradle po ruce. Fynn reaguje ukazováčkem, kterým mi přejíždí po vnitřku dlaně. Je tak roztomilej. Na plátně se zatím producíruje záletnej Adam a moje tělo touží po doteku s jakokouliv Fynnovou částí. Přejíždím mu po stehně a končím na poklopci. Fynn se ošívá, poposedá, ale proti mý dlani nepodniká žádný opatření. Naopak. Jak ho pomalu a jemně, skoro neznatelně hladím, začíná se mu stavět. A ani když má poklopec plnej, nedělá nic, čím by mě odehnal. Stojí mi taky. Je to neskutečně silný.

Karin se ke mně naklání s potřebou jakýhosi komentáře. Stahuju se z Fynnova klína na opěradlo, ale netrvá dlouho a jsem tam zpátky. Mírně na něj tlačím. Fynn je teď už hodně vzrušenej a dává přes mou ruku svou. Kdyby mohl, rozepne zip a přitlačí si dolů moji hlavu. Jsme ale pod kuratelou dozorkyň a je riskantní už všechno to, co právě děláme. A zároveň neskutečně rajcovní. Zprava Fynn. Koupu se s největší rozkoší v jeho mužný vibraci, která mě z vedlejšího sedadla vtahuje a omamuje. Zleva chlad. Zas to někdo zařídil tak, že naprosto přesně teď na vlastní kůži pociťuju ten rozdíl. Jsem rozpolceně zasazenej mezi dva světy a vím naprosto jasně, kterej z nich miluju a kterej ne.

Miluju tě, nakláním se k jeho uchu tmou kinosálu.

Jeho ruka zatlačí na mou a ta zas na jeho nacpanej rozkrok. Podívá se na mě a já i přes poblikávání filmový scény čtu němej vzkaz jeho očí. Já tebe taky. Vzkaz, kterej by nahlas asi nikdy nevyslovil. Vzkaz, kterej se musí umět zachytit z gest a činů.

Když chceš milovat Fynna, nic jinýho, než tohle, nemáš.